Pouť k Dubnické Panně Marii

Poutě k milostivé soše Panny Marie do Dubnice nad Váhom se každoročně konají za obrovské účasti lidu od roku 1742. Význam těchto pouti byl uznán i papeži Klementem XIV., Piusem VI. a VII., kteří udělili odpustky vázané na Dubnický chrám. Příčinou nevšední úcty k Dubnička Marii byly mimořádné události, které souvisely s uzdravováním těla a duše. V kronice místního faráře Daniela Kolačániho v roce 1747 je uvedeno více než 250 zázračných uzdravení. Poslední zápis je ze dne 5. května 1779. A když se rozšířily zprávy o zázračných uzdraveních, začali do Dubnice chodit zástupy poutníků. Místní kostel však časem již prostorově nevyhovoval a proto dal hrabě Jozef Ilešházi v letech 1754 - 1756 postavit nový, prostorný kostel sv. Jakuba. Poutě byly jednak individuálně a postupně i tzv. hlavní poutě a to na Slavnost seslání Ducha svatého, na Slavnost Nejsvětější Trojice, na Slavnost svatých apoštolů Petra a Pavla, na Slavnost Nanebevzetí Panny Marie, na Svátek narození Panny Marie a na Svátek povýšení svatého kříže.

Po čtyřicetileté nucené přestávce vlivem komunistického režimu přivítal Dubnický chrám poutníků v den narození Panny Marie 8. září 1990. Po opětovném obnovení tradice poutí se Dubnica postupně opět dostává do povědomí mariánských ctitelů a mezi poutními místy na Slovensku má své místo. Hlavní pouť v Dubnici se koná každorožne a na svátek narození Panny Marie, 8. září.