Poutní místo zasvěcené Karmelské - Škapuliarskej Panně Marii

Topoľčianky, poutní místo zasvěcené Karmelské-Škapuliarskej Panně Marii, na horním Požitaví při Zlatých Moravcích. Karmelitánské bratrstvo založil v Topoľčiankach arcibiskup Juraj Széchenyi v roce 1686 a přivítali ho v nové kapli v kostele, kterou dala postavit hraběnka Rákocziová-Erdödyová. Do kaple tehdy umístili obraz Panny Marie z Karmelu, dar papeže Inocence XI. Ta se stala cílem poutníků až do 50-tých let 19 st., Kdy komunisté kapli uzavřeli. Pro poutníky se znovu otevřela 12. května 1990. Po obnovení byla opět nasvícena panem arcibiskupem Sokolem, metropolitou trnavským. Od té doby se pouť ke Karmelské-Škapuliarskej Marii koná každý rok, vždy v druhou červencovou neděli.

Škapulíř, latinsky scapulae, znamená ramena, ramena, záda. Je to velký dar Panny Marie, jehož prostřednictvím nás chce ochraňovat, pečovat a pomáhat nám vstoupit do nebeské vlasti. Je to vrchní část hábitu, která se nosí v mnoha řeholí jako ochrana ostatních částí oblečení. Ti, kteří ho nosí vyjadřují svůj souhlas, že si berou Pannu Marii k sobě, do domu svého srdce, a celkem se jí budou obětovat t.j. berou na sebe povinnost celkem se jí oddat a sloužit. Pobožnost spojená se škapulířem se koná na základě dvou zjevení: Prvním bylo zjevení, které měl sv. Šimon Stock, týká se věčné spásy, kterou dosáhnou ti, kteří umírají v hábitu karmelitánského řádu. Panna Marie mu věnovala škapulíř na znak své ochrany a pomoci. Druhé zjevení měl papež Jan XXII. v roce 1322. V první sobotu měsíce budou z očistce vysvobození ti, kteří zbožně nosili na sobě posvěcen škapulíř, zachovaly čistotu podle svého stavu a modlili se určené modlitby.